Žítkovské čarování je souborným vydáním dvou knížek Žítkovské bohyně (2005) a Žítkovské čarování (2006). Vydalo nakladatelství Albatrosmedia. V knize přibylo velké množství archivních i barevných fotografií.

Z webu www.vaseliteratura.cz:

Znovu u žítkovských bohyní

Pokud sledujete současnou českou literaturu a narazíte na knihu s názvem Žítkovské čarování, určitě zpozorníte. Připomene vám román Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně. Možná vás trochu zmate, že se první vydání knihy Jiřího Jilíka se na trhu objevuje až více než po roce od vydání úspěšného díla Kateřiny Tučkové, ale vše je trochu jinak.

Jiří Jilík už v roce 2006 vydal knihy Žítkovské bohyně: Po stopách lidové magie v Bílých Karpatech a Žítkovské čarování: Po stopách lidové magie v Bílých Karpatech 2, které se tomuto fenoménu věnují. Současné vydání nazvané Žítkovské čarování: Pravdivý příběh žítkovských bohyní je přepracovaným a doplněným vydání obou předchozích knih.

Provozování lidové magie v oblasti Bílých Karpat není zase tak neznámým jevem, jak by se s odstupem času mohlo zdát. Existuje stovky let a k žítkovským bohyním si lidé přicházeli pro radu i pomoc ze všech koutů tehdejšího Československa dlouhou dobu po druhé světové válce. Důvěru v čáry se nepodařilo oslabit ani komunistické propagandě po roce 1948, přestože se o to pokoušela různými prostředky. Zájem o magii začal více upadat teprve s rozvojem konzumní společnosti, která svůj zájem upírala k jiným hodnotám a prostředkům. Zájem o rituály se přesunul spíše do oblasti etnologických výzkumů a zaznamenávání pozůstatků lidových obyčejů.

Podobným způsobem k žítkovským bohyním přistupuje i Jiří Jilík. Snaží se o shromáždění písemných zmínek o ženách, provozujících čarodějné praktiky, a o popsání větví jejich rodu. Vychází nejen ze zprostředkovaných pramenů jiných autorů a výzkumníků, ale i z osobních setkání s poslední žítkovskou bohyní Irmou Gabrhelovou a její vnučkou. V knize najdeme rozsáhlé ukázky z děl Františka Bartoše, Ferdinanda Dúbravského, Bohumíra Haluzického, Josefa Hofera, Jana Pavelčíka, Bedřicha Rychlíka a Olgy Vlasákové. Jejich zařazením sice Jiří Jilík poněkud ustoupil jako autor do pozadí, umožnil však čtenáři udělat si mnohem lepší představu o tom, co bylo o žítkovských bohyních napsáno. Zvlášť zajímavé je to v případě kněze Josefa Hofera, který proslul jako vytrvalý pronásledovatel žen zabývajících se magií a byl na to velmi hrdý. Josef Hofer byl interpretován jako zlý, závistivý a nepřející člověk. Jiří Jilík jeho postavu vnímá bez takových emocí a nechává na čtenáři, aby si úsudek udělal sám. Samozřejmě, chybí spousta informací, Jilíkova kniha není primárně o Hoferovi, ale je nutno si uvědomit, že Bible čarodějnictví ve všech podobách zakazuje a knězova shovívavost by nebyla na místě, i když bychom ji zajisté chápali jako lidský přístup.

Pokud chceme hodnotit Jilíkovu knihu, nevyhneme se jejímu srovnání se Žítkovskými bohyněmi Kateřiny Tučkové. K autorovi je to ovšem nespravedlivé, protože se pozornost od jeho knihy stále obrací jiným směrem. Jeho kniha tu byla dříve a Kateřina Tučková ji uvádí mezi prameny, z nichž čerpala. Přesto se však malého srovnání dopustím, ať mi autor promine. Jilíkova kniha je populárně naučná, kniha Kateřiny Tučkové je poutavý román. Jilík zachycuje fakta, předkládá je čtenáři, Tučková s nimi pracuje a může si dovolit o nich spekulovat, či je dokonce měnit a dávat do méně pravděpodobných souvislostí. Jedno mají oba autoři společné – to, jakým způsobem propadli místnímu prostředí a jak přilnuli ke krajině a lidem.

Kniha Žítkovské čarování zachycuje a popisuje celou řadu rituálů používaných v Bílých Karpatech, a také zaklínadla, která byla při nich pronášena. Z dálky mnoha generací k nám tak promlouvají zkušenosti získané během nesmírně dlouhé doby. Nejsem příznivcem tvrzení, že naši předkové byli díky sepjetí s přírodou mnohem moudřejší než my, současní lidé.

Pravdou však je, že vědění předávaná z matky na dceru, zdokonalovaná každou další generací v sobě nesou informace odlišné od těch našich oficiálních, a že alternativní postupy mohou vést k cíli překvapivě přímou a jednoduchou cestou.

Kniha Jiřího Jilíka Žítkovské čarování se do širšího povědomí čtenářů dostala díky románu Kateřiny Tučkové. Přesto nejde o méně hodnotné dílo. Oba texty se nedají v otázce kvality nikterak srovnávat, jde o dva naprosto odlišné žánry, spojené pouze vzrušujícím tématem. Pro čtenáře Žítkovských bohyní je Jilíkova kniha cenným pramenem informací, těch, které se do románu nevešly či nehodily. Jde však o publikaci, která je nesmírně zajímavá i pro ty, kteří o románu Kateřiny Tučkové nemají ani ponětí.

Knihu Žítkovské čarování: Pravdivý příběh žítkovských bohyní vydalo nakladatelství CPress