Rebelové proti všednosti
Výbor fejetonů a reportáží z národopisného dění na Slovácku uveřejněných v Malovaném kraji a Slováckých novinách v letech 1991–2001. Ilustrace: Moarch Eveno. Vydavatel nakladatelství Ottobre 12 Velehrad, 2003.
Recenze:
Přečtěte si Jilíkovy Rebely proti všednosti
Hlavně ti z vás, co se bojí, že v globalizačním procesu ztratí Slovácko to, čím proslulo už dávno jako "malovaný kraj", "kvetoucí zahrada Moravy" nebo "barvami hýřící Slovač", jak se ten kraj mezi Buchlovem a Javořinou obdivně označoval. Původní lidové výtvory vznikaly v jednotlivých oblastech - Slovácko jich má 28 - z vnitřní potřeby vyjadřovat se osobitě a od okolí odlišně pro pocit důstojnosti a hrdosti na domov. Pesimisté už na konci 19. století vyjadřovali obavy, že se všecka ta krása do 50 let ztratí a že potomci budou jen v muzeích obdivovat zbytky, dosvědčující obdivuhodný tvořivý potenciál minulých generací. Možná, že by ten zánik postupoval rychleji, nebýt oněch rebelů proti všednosti, kteří se angažovali aktivně v uchování a uplatňování tradičních hodnot, které spojovaly jejich život se životem předků v mezigeneračním propletení vesnických pospolitostí. Realizovali tak Uprkovo heslo SVOJÍM BYT A SVOJÍM OSTAT, protože cítili potřebu kontinuity hodnot a tradic i při přejímání mnoha novostí v malozemědělské vesnici. Žili ve spojení a pokoře s kulturním dědictvím!
Jiří Jilík zdědil po otci literární kreativitu, schopnost vyjadřovat podstatu toho, co viděl, požil a obdivoval na cestách po Slovácku během oněch deseti let, kdy své reportáže psal pro krátkodobé uplatnění v novinách a časopisech. Opravdu se setkal s řadou pozoruhodných lidí, jimž to označení právem patří - bouřili se proti zániku hodnot a projevů, jež považovali za potřebné a uchování hodné a které také s opravdovostí prožívali, vytvářeli či organizovali ve vesnických pospolitostech. Je dobré, že ty reportáže vyšly teď souborně v knížce, milé na pohled a lákavé k pohlazení, protože se ukázalo, že nebyly jen krátkodobým produktem žurnalistiky. Knížka přináší dva tucty textových dokladů o tom, co prožil a vnímal citlivým srdcem nejen na veřejných inscenacích, ale především na intimních besedách s pozoruhodnými tvůrci a udržovateli lidových ĺtradic v tom kterém okrsku, kde žili, zpívali a tancovali, vyprávěli si dávné zkazky, to všecko s opravdovostí citového vztahu k domovu. Jilíkovy texty prokazují schopnost vžít se do myšlení a cítění lidí, s nimiž besedoval, popíjel víno, ale také probíral jejich těžkosti a problémy, které je trápily. Pochopil mnohé z toho, co se ani erudovaným etnografům a folkloristům při studijních pobytech na Slovácku postihnout nepodařilo, neboť se spokojovali s vnější jevovou stránkou reality, aniž mohli pronikat do podstaty projevů. Ty vznikaly z přímo prožívané potřeby tvůrců a užívatelů projevů lidové kultury a byly přijaty celou pospolitostí jako jejich výrazný projev, vizitka osobitosti a odlišnosti, na níž si dědiny zakládaly jako dokladu osobité existence a důstojnosti. Nic nevznikalo pro obdiv a potlesk návštěvníků festivalů a národopisných slavností, kde se na pódiích předvádí autentický folklor v druhotné podobě, ovlivněné potřebami zábavy pro potěšení diváků, milovníků folkloru a obdivovatelů slovácké lidové ĺkultury. Národopisné soubory jsou nositeli lidových tradic a rozvoj dětských souborů prokazuje životnost lidových tradic tak přesvědčivě, že obavy ze zániku nejsou na místě. Můžeme být optimisty!
Zajímavou složkou té pozoruhodné knížky je i výtvarný doprovod, zásadně odlišný od u nás běžných realistických ilustrací, jež známe z mnoha publikací. Autorem je totiž umělec z francouzské Bretaně, který zavítal na Slovácko a uchvácen naší lidovou kulturou tu zakotvil. Tvoří oslavu Slovácka ovšem svým způsobem a odlišným viděním a chápáním tvarů a barev. A tak i ty odlišnosti výtvarného doprovodu můžeme brát za projev rebelanta proti všednosti a obyčejnosti. Ta knížka potěší naše milovníky folkloru jako milé povzbuzení k oslavě života a jeho krás. A neinformované může přesvědčovat o potřebě různorodosti projevů v obrovské nabídce importovaných zábavních programů. A tož buďme také trochu rebelanty proti té hrozbě konzumní globality a ceňme s obdivem i pokorou projevy svébytné lidové kultury malovaného kraje, který je naším domovem.
PhDr. Josef Beneš, Csc
