Dívčí půček

Do výboru z díla vlčnovského rodáka, novináře a spisovatele Jana Janči (1866-1928), zařadil editor dosud neznámé Jančovy memoáry Z Jožkových zápisků. Tyto vzpomínky na dětství prožité ve Vlčnově obsahují vůbec nejstarší popis vlčnovské jízdy králů. Součástí publikace je stať Český Marat, v níž Jiří Jilík seznamuje s životními osudy dnes již zapomenutého vlčnovského novináře, který byl před první světovou válkou vůdcem české žurnalistiky ve Vídni.

Recenze:

Nezapomenutá krása

Lidové kroje, zvyky, písně a tance jsou součástí všeobecně sdílených hodnot, jež nazýváme národní kulturní dědictví. Někde jsou doklady těchto hodnot dokumentovány jen v knihách, archivech nebo ve sbírkách muzeí, jinde jsou ještě živoucí součástí kulturního života, jako je tomu v Kunovicích. Jak výraznou součástí kulturního života tohoto města jsou tradice lidové kultury dokládá publikace, vydaná v letošním roce pod názvem Nezapomenutá krása.

Po úvodních informacích místostarostky města Ivany Májíčkové následují eseje spisovatele a novináře Jiřího Jilíka pod názvem Tři příběhy kunovského kroje. Autor zde v umělecké zkratce přibližuje význam kroje pro identifikaci s rodným místem a krajem. V eseji Vesmír důvěry evokuje vědomí pospolitosti města, pro jehož velké i malé obyvatele je kroj znamením vzájemnosti a identity s rodným místem. V eseji Obalenka se zmiňuje o tom, co všechno pro mladé i staré znamenají hodové zvyky i sváteční kroje s pozoruhodnými úvazy šátků na hlavách žen. Ve třetím příběhu, nazvaném Proti proudu času, oceňuje péči všech, jejichž zásluhou se Kunovice ještě dnes při slavnostních příležitostech rozzáří barvami svých krojů. Nezastírá při tom, že „je to plavba proti proudu času. Ale ten, kdo se jen nechává nést proudem, nejdříve zmizí za obzorem.“

Následující Přehlídka krojů vychází z fotodokumentace kunovského kroje, pořízené v roce 1996 u příležitosti oslav 800. výročí první písemné zmínky o Kunovicích. Zachycuje všechny místní charakteristické krojové varianty zimního, letního, pracovního i svátečního a obřadního krojového oblečení Kunovjanů všech věkových kategorií. K fotografiím o hodech s právem jsou na s. 50-51 uvedena „říkání“ u domů stárků a také text žádosti o povolení hodového práva u starosty města, zapsané Stanislavem Štěrbou. Obdobně na s. 72,76 a 78 jsou informace o kunovské jízdě králů a některé vyvolávky při cestě královské družiny městem. Na závěr je přetištěn popis kunovského kroje, který v roce 1926 uveřejnil v časopise Zahrada Moravy profesor uherskohradišťského gymnázia František Jilík.

Tato kniha není vědeckým ani výtvarně významným dílem. Je to však pozoruhodný dokument, který nabývá cenu s uplývajícím časem. Ve svém slavném románu Žert napsal Milan Kundera, že lidové tradice jsou jako tunel pod dějinami v němž se zachovalo mnohé z toho co dávno zničily války, revoluce a neúprosná civilizace. Kniha je opatřena i anglickým a německým resumé a může tak být i zajímavým dárkem do ciziny.

PhDr. Josef Jančář