XII.kapitola: Z Veletin k Bolegradici (2.část)
"Když kapli Veleťané, bylo to v roce 1894, postavili, rozhodovalo se, kterému svatému by se měla zasvětit. Uvažovalo se prý o Panně Marii Růžencové i o svaté Anně, ale nakonec někdo připomněl starou pověst, která se ve Veletinách předávala z pokolení na pokolení. A bylo rozhodnuto!“
Paní Prchlíková vyňala z kazety na dokumenty pár potištěných listů. "Vyšlo to kdysi aj tiskem. Přečtěte to nahlas. Taky si to znovu ráda poslechnu."
A tak čtu: "Pověst vypráví, že Cyril a Metoděj přišli na Moravu ze Slovenska. Přešli Lopenické hory, Starý Hrozenkov až přišli do krásného údolí, které se před nimi rozprostřelo. Bylo to místo pod dnešní oborou. Svatí bratři se zastavili u veliké tůně naplněné až po okraj čistou, průzračnou vodou, ve které plavala hejna ryb. A tady z pramene, kterému se říká Cyrilometodějský, se napili vody a omyli unavené nohy. V tomto krásném údolí na poděkování Pánu Bohu, sloužili pak mši svatou. V těch místech stávala po mnoho let Boží muka s letopočtem 863, která, když podlehla zubu času, byla nahrazena křížem. Kříž stojí v těchto místech doposud, ovšem bez letopočtu.
Dále pověst vypráví, že se zastavili ve vesnici na břehu řeky v hospodě, kterou vlastnil žid. Prosili o nocleh, který jim byl poskytnut. Ráno sdělili hospodskému, že se jim zalíbilo zdejší údolí a chtěli by tady dát postavit kostel a klášter. Hospodský obešel osadníky a přemluvil je, aby návrh nepřijali. Cyril s Metodějem pak odešli pod Losky, k dnešní vesnici Derfle a Modrá. Zde se nacházejí četné vykopávky kostela. Vesnice, kde bylo jednáno o stavbě kostela s klášterem, si rozdělily jména na Vele- Veletiny a Hrad- Hradčovice. Stará část Veletin se dodnes jmenuje Křivosúdy. Vzniklo taky pořekadlo, které praví: Křivosúdy, Křivosúdy, křivě jste súdili, až jste Cyrila a Metoděje na Velehrad odsúdili. Tolik pověst."
Je mnoho cyrilometodějských pověstí, ale na takovou, která by malou vesničku povznášela na sídelní město Velké Moravy, jsem dosud nenarazil. Kde se ve Veletinách bere to historické sebevědomí? Na vypravování je patrné, že jde o značně novodobou stylizaci, ale jestliže se zde cyrilometodějský příběh vypravuje po generace, třeba ho zaznamenal některý ze starších autorů.
Nemusím dlouho přemýšlet u koho začít. Vždyť právě tady, v této školní budově a v této školní třídě působil osm let jako učitel a správce školy Jan Kučera (1860-1919). Tento učitel povoláním a archeolog srdcem se významným způsobem zasloužil o poznání pravěké minulosti Poolšaví. Jeho bohatá písemná pozůstalost uložená ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti obsahuje desítky fasciklů se záznamy o archeologickém průzkumu vesnic Uherskobrodska i s popisem nálezových situaci a nákresy nálezů. Na výsledky jeho archeologických výzkumů se podnes odvolávají všichni autoři, kteří se vyjadřují k minulosti regionu.
„Asi půl hodiny od Hradčovic jsou Veletíny. Část Veletín k Hradčovicím směřující se jmenuje Křivosúdy. Tu na místě č. 17 bývalo zemnské sídlo, v němž se rozhodlo, že nynější velehradská svatyně, která měla původně státi v Sádku, trati u samé vesnice, na svém nynějším místě státi má. Podnes lid zdejší opakuje v rozpravě o těch věcech: „Křivosúdy, Křivosúdy, křivo ste súdily.“ Také prý základy ke svatyni té byly položeny. Přichází se v těch místech na pálené cihly. Lid zdejší o těchto věcech vypravuje s nadšením,“ píše Kučera v roce 1904 cyrilometodějskému badateli Františku Přikrylovi (1857-1939), rodáku ze sousedního Vlčnova, který se zabýval sepisováním a dokumentací všeho, co bylo lidovou tradicí označována za památku na působení věrozvěstů.
František Přikryl Kučerovo sdělení doplnil o další podrobnosti čerpané z nám neznámého zdroje nebo z lidového vypravování a obohacené vlastní fabulací převyprávěl do barvitého příběhu, tak jak to činí dnešní autoři literatury faktu, literárního žánru, který v jeho době ještě nebyl znám. Oproti novější nám již známé verzi se Cyril s Metodějem do Veletin vydali při jedné ze svých sedmi misijních cest, která je vedla na Trenčansko.
Co všechno o tom vypráví František Přikryl?
Věrozvěstové "rozloučivše se s Rostislavem cestovali královským obranným hradem, na jehož hradišti nyní královské město Uh. Hradiště od r. 1256 stojí. Přešli cestou na hrázi v močálech vystavěnou již té doby pod prastarou vesnicí Mařaticemi. Tu oddělila se "hradská" od tzv. jantárové cesty a vedla je vesnicí hlubokým nyní úvozem až pod městský hřbitov. Odtud po vršinách na pravém břehu Olšavy přes Popovice do Hradčovic, kdež konali sv. missie po několik dní na nedaleké tvrzi drslavské od velmože Drslava." Ten prý věrozvěsty "na svém hrádku, který stával na návrší při vesnici, u sebe po několik dnů hostil".
Drslavovu důvěru si získali možná víc než kázáním, zásluhou jeho manželky. Ta totiž "pocházela ze znamenitého rodu v císařství Řeckém. Svatí bratři byli jí známi, a snad ona to byla, která Drslava přiměla k tomu, aby na svém vlastním území zřídil klášter řehole sv. Basilia, a sice u Veletín jménem "Křivosúdy". Podání toto dochované v živé paměti lidu potvrzují nalezené tu základy budov. Ze záměru Drslavova sešlo asi proto, že Rostislav k tomu účelu věnoval svůj letní hrádek u Osvětiman (hradisko na hoře sv. Klimenta - pozn. J.J.) a kromě toho odevzdal mnichům románský kostel Panny Marie, nynější to velehradský, pod svým královským palácem "na Hrádku"."
A je to tady. Velehrad, tedy hlavní město Velké Moravy, mělo stát ve Veletinách!
Místo, kde věrozvěstové kázali slovo Boží, se stalo posvátným a zbožní lidé tam postavili kostel Všech svatých. O tom, že hradčovický kostel patří k nejstarším na Moravě, se zmiňuje v roce 1904 i Kučera a přebírá tak sdělení moravského topografa Řehoře Volného (1793-1891). Ten již v roku 1846 zaznamenal a ve svém místopise uveřejnil, že "chrám Všech svatých v Hradčovicích stojí za dědinou na kopečku a byl dle podání od sv. Cyrilla a Methoděje posvěcen". Na jiném místě pak udává polohu onoho Drslavova hrádku: „Hrad u Hradčovic stával dle pověstí a starých zápisů, kde nyní kostel se hřbitovem stojí, o němž jde pověst, že základ k němu položili sv. Cyril a Methoděj.“
(Pokračování za 14 dnů)