Ti lepší odcházejí...
Není to tak dávno, co jsme se na mařatickém hřbitově rozloučili s primářem MUDr. Petrem Hrobařem, a v pátek 1. června nás zaskočila nečekaná zpráva o tom, že zemřel primář MUDr. Bohumír Václav Popelář, jemuž nikdo neřekl jinak, než Vašku. Odešel za Petrem. Ti dva si budou mít tam nahoře spolu co vypravovat a na co vzpomínat. Oba byli jako lékaři vynikající odborníci, ale současně lidé se srdcem, vlídní k pacientům i k personálu nemocnice. A byli pokračovateli, patrně posledními, dobré tradice, kdy lékaři měli i svou společenskou prestiž, ať již pro svůj široký vzdělanostní rozhled anebo zásluhou rozmanitě uplatňovaných kulturních zájmů. Proto jsme se s nimi mohli potkávat nejen v hradišťském špitále, ale i v místech společenského a kulturního dění.
Oba také patřili do veliké rodiny Klubu Štěpánů, který se schází jednou za rok, vždy mezi vánočními a novoročními svátky v Domě kultury v Uherském Brodě. Byli pravidelnými účastníky každoročních bohémských schůzek lidí stejné krevní skupiny, kteří se zaprodali folkloru. Stisknout si s nimi ruku, připít si pohárkem vlašáku nebo frankovky, pobesedovat, zasmát se historkám skutečným i prášilovským, zdvihnout ruku hore a společně si zazpívat, takové chvíle patří pro nás, milovníky lidové písně, k těm nejvzácnějším.
Až se letos do Uherského Brodu po jedenatřicáté sejdeme, budou Petr i Vašek opět s námi a mezi námi. Společně s mnoha dalšími: Janem Pavelčíkem, Věrkem Blahutkou, Mirkem Horsákem, Slávkem Jakubíčkem, Jendou Čumpelíkem, Cardou Juráškem, Horymírem Sušilem, Janem Rampáčkem, Peťou Švehlíkem, Frantou Vystčilem, Milan Šáškem a Pavlem Šašinkou, Tondou Čevelou, Hugo Domesem, Laďou Friedlem,Františkem Kapsou,Jendou Kristem, Jožkou Kučerou, Jarkem Miškeříkem... Členství v Klubu Štěpánů totiž nezaniká úmrtím člena. Všichni, i ti, které již na tomto světě nepotkáme, jsou dále vedeni jako členové, jen při prezenci je uváděno do podpisové kolonky „omluven“. Ta klubová tradice nevzdávat se svých „odešlých“ a vnímat je jen jako momentálně nepřítomné je přenádherná a má i svůj filosofický podtext: náš život má smysl jen v generační kontinuitě a hodnota stopy, kterou po sobě člověk zůstavuje je podstatnější, než délka fyzického bytí.
A tak neúčast Vaška Štěpána Popeláře (a Petra Štěpána Hrobaře) bude na letošním POPO omluvena. Optimismus členů Klubu Štěpánů jistě neumenší bolest těch nejbližších, kteří se s Vaškem rozloučí v sobotu 9. června v brněnském krematoriu, ale také spolupracovníků i pacientů, kterým pomohli, které vyléčili. Těm všem budou chybět. Pokud jde ovšem o někdejší pracoviště obou, už dávno jsme si zvykli, že ti lepší odcházejí. Nicméně v tomto ohledu smrt není jejich nejzákeřnějším nepřítelem.
Jiří Štěpán Jilík