„Slovácké“ přijely za tatů

Slovácké jedú za tatú,
Jura jich láká na chatu,
chtěl by si s nima popíjet,
jako za starých časů.

Musím říci, že jsem se nevyhnul jistému dojetí, když jsem zaslechl z terasy své chaty na buchlovických Trnávkách zpěv z dvou desítek hrdel. Tím „tatú“ jsem byl míněn já, neboť ona hrdla patřila redaktorům – bývalým i stávajícím – Slováckých novin (dnes Slovácký deník), které jsem redigoval do roku 2006. Přestože od mého odchodu z redakce uplynuly již tři roky, kolegové nezapomněli, ba dokonce přiznali mně otcovské zásluhy, což je dnes u mladých vůči starším velmi řídký zjev. Byla to správná „pařba“, abych nazval onu návštěvu jejich jazykem. Pilo se výtečné víno Břetislava Jakubíka na zdraví jeho dalšího potomka, kterého mu jen pár dnů před tím povila jeho žena Pavlínka, někdejší ekonomka a sekretářka redakce. Zúčastnili se i šéfové – Pavel Bohun, který řídí redakci hradišťskou, a jeho předchůdce a můj nástupce Martin Nevyjel, který dnes řídí všechny Deníky ve zlínském a olomouckém kraji. Z nejstarších spolupracovníků mně svojí účastí udělali radost externí spolupracovník a dlouholetý dopisovatel Zdeněk Skalička a korektor Miloš Kundera, jinak autor jazykových koutků a vtipných minifejetonů, podepisovaných pseudonymem Miloš Vsetínský.

Byla to pěkné setkání a já nemohl odolat vinnému opojení, zvláště když zpívali:

Zapomenem s ním na chmury,
nasajem elán od Jury,
rozptýlíme si myšlenky
u plné sklenky...