Slovácké novinky v červenci

Připravujeme knižní vydání seriálu Na hradské
V červnu skončila další „Expedice Chřiby“, tentokrát po stopách Františka Přikryla a skončil i seriál Na hradské, který jsme z těchto cest s Bořkem Žižlavským psali pro Slovácký deník. Podaří se nám ho vydat v knižní podobě? To byla hlavní otázka setkání členů expedice v Lovecké restauraci na Smraďavce 9. července. Silnou sestavu (viz foto) posílil ještě můj kamarád, univ. prof. Miloslav Pojsl, který přijel z Olomouce. Požádali jsme ho o napsání studie o Františku Přikrylovi do této publikace. Hlavním problémem zůstávají jako vždy peníze. Snad se nám podaří získat nějaký grant nebo sponzora. Knížka by mohla vyjít na začátek příští sezóny, tj. koncem měsíce dubna.



Kopaničářské slavnosti po padesáté
Vzhledem k víkendové službě na Památníku Velké Moravy jsem ve Starém Hrozenkově mnoho pořadů letošních jubilejních slavností neabsolvoval. Příšerné vedro, které v sobotu panovalo, poněkud zmírnilo moji lítost z absence. A navíc, to, co jsem v podvečer v amfiteátru viděl, nijak nevybočovalo z průměru minulých let, takže ani nebylo čeho litovat. A to bylo, prosím, půlstoletí slavností. Nicméně přátelská setkání se známými, potěšila.

Opět na Řípu a ve Ctiněvsi
Tak jako v minulých letech jsme v červenci s Bohumilou strávili několik dní ve Ctiněvsi pod Řípem, vesničce, kde byl podle Hájka z Libočan pochován praotec Čech. 24. července jsme byli na Řípu u kaple sv. Jiří sezdáni. Za svědky nám byla vydavatelka Marie Holečková z Berouna se svým manželem, malířem Viktorem Žabinským. Při obědě v restauraci Na Střelnici v Roudnici nad Labem Marie potvrdila svůj zájem o knížku na téma Řípu. Chtěla by ji vydat ještě do Vánoc. Jestli stihnu rukopis do konce října? Tož rád bych, ale nevím...

Pařba v redakci Slováckého deníku
Kvůli deštivému počasí byla „pařba“ redaktorů a spolupracovníků Slováckého deníku plánovaná na 30. července na chatě na Trnávkách přenesena do redakce. Oslavovala se třicítka mého předchůdce, dnes divizního šéfredaktora Martina Nevyjela a moje - díky mému synovi Tomášovi a facebooku neutajená - svatba. Víno bylo skvělé, hovory, jak to při takových oslavách bývá, různé – od moudrých až po úplně nemožné. Končil jsem kolem půl druhé, Martin prý až po čtvrté ranní. Nu což, však je taky o pětatřicet let mladší. Na oslavě chyběl můj dlouholetý kolega Josef Mikuš, údajně kvůli vážnému a komplikovanému úrazu nohy. Spadl prý ze žebříku, když věšel záclony. To je také nápad v jeho letech věšet záclony. Určitě to nebylo z jeho hlavy.