Rozhovor s prof. Milanem Knížákem

Současnému umění se nedá rozumět, říká v rozhovoru ředitel Národní galerie prof. Milan Knížák.

U příležitosti podpisu dohody mezi nadací Moravské Slovácko a Národní galerií Praha poskytl ředitel NG prof. Milan Knížák Slováckým novinám rozhovor.

S představitelem Nadace Moravské Slovácko JUDr. Zdeňkem Zemkem jste podepsal dohodu o spolupráci při přípravách výstavy díla malíře Joži Uprky v Praze 2011. Vy určitě nejste milovníkem Uprkových obrazů, co vás přivedlo k zájmu o tohoto moravského malíře?

V Národní galerii máme řadu Uprkových obrazů, z nichž dva jsou ve stálé expozici. My prezentujeme Uprku proto, že je součástí našich uměleckých dějin a není možné ho pominout. Byli jsme vyzváni pány Zdeňkem Zemkem a Petrem Vašátem z Nadace Moravské Slovácko, zda by nebylo možné uspořádat v Praze výstavu Uprkových děl. Tak jsme se nad tím zamysleli, projednali to v programové radě a usoudili, že by bylo dobré udělat reprezentativní výstavu v roce 2011, kdy si budeme připomínat 150. výčí narozenin toho umělce. Chceme připravit výstavu na profesionální úrovni a přeložit návštěvníkům to nejlepší, co Uprka namaloval. Doufám, že se nám to podaří.

Půjde pouze o obrazy nadace, nebo využijete i další zdroje?

Půjdeme do do všech sbírek, které existují, oslovíme všechna muzea a všechny soukromé galerie, ke kterým se dostaneme. Pokusíme se soustředit to nejlepší z Uprky.

O kolik obrazů půjde?

Rozsah výstavy je dán kapacitou Valdštejnské jízdárny, kde se bude výstava konat, což znamená kolem sedmdesáti děl. Záleží samozřejmě na velikosti obrazů a architektonickém řešení, ale to je zhruba číslo, o kterém bychom uvažovali.

Jakou očekáváte, že výstava vzbudí pozornost?

Uprka je dosti známý, má hodně moravských příznivců, lidé o něm hovoří, často se na něho ptají, takže očekáváme velký zájem. Navíc máme zkušenost, že výstavy, které se týkají děl z 19. a přelomu 19. a 20. století, kam patří i Uprka, bývají vždy hodně navštěvovány. 

Uprka býval často vnímán jako představitel moravského nacionalismu. V jakém kontextu bychom ho měli vnímat dnes?

Především v kontextu uměleckém. On určitým způsobem navázal na impresionismus a byl ve své době považován za moderního umělce. Když přijel na Moravu slavný sochař Rodine, přivedli ho za Uprkou do Hroznové Lhoty, což jaksi naznačuje, že byl Uprka vnímán jako umělec srovnatelných kvalit. Dnes vidíme Uprku jinak - jako regionálního umělce, který dosáhl v určité době obecnějších kvalit. Ale to, že je regionální, neznamená nic špatného, to je naopak něco, co hraje dnes pozitivní kartu. Svět se nám stále zmenšuje, kultura se unifikuje, takže zaměření na lidi, kteří vycházeli z jedné věci, z jednoho kraje, z jednoho postoje – možná že tohle má dnes větší smysl, než kdykoliv jindy.

Žijeme na Slovácku v poměrně konzervativním prostředí. Lidé zde často odmítají moderní umění, protože je pro ně nesrozmitelné. Jak je to se srozumitelností současného výtvarného umění?

Současnému umění se nedá rozumět. A také si myslím, že to nikdo nechce. Umění je nám předkládáno nebo existuje proto, abychom k němu nacházeli cestu. Jestli ji najdeme nebo po té cestě teprve půjdeme, je vlastně jedno. Je to něco, co existuje a s čím se – pokud máme dost síly, dost inteligence a dost citlivosti - můžeme nějak vyrovnat. Pak nás to obohatí. Ale také klidně můžeme žít bez toho a mimo toho, i když já takový život považuji za trochu málo kvalitní, málo hodnotný.

Jaký je - kromě podpisu zmíněné dohody - váš další program v našem regionu?

Já jsem tady se svými studenty Akademie výtvarného umění od včerejška na plenéru. Využili jsme pohostinství pana Zdeňka Zemka a používáme jako zázemí ten jeho Pentagon, nebo jak se říká jeho vinařské usedlosti ve vlčnovských búdách. Chodíme po krajině, fotíme, malujeme.

Připravil: Jiří Jilík