Recenze na knihu Muž, který viděl démona

    Autorská dvojice dvou Jiří Jilík a Bořek Žižlavský je známá (mimo jiné) silným vztahem k Chřibům a okolí. Vždyť v roce 2002 založili Expedici Chřiby a výsledkem jejich mravenčí badatelské práce byl zprvu seriál pro noviny Chřiby, hory lidí a mýtů a později jedenáct svazků knižní edice Chřiby záhadné a mytické i další publikace s chřibskou tematikou. Nyní vydává pražské nakladatelství REGIA půvabnou knížku obou autorů s názvem Muž, který viděl démona. Název vychází z titulu první kapitoly autora Jiřího Jilíka, pojednávající o záhadných událostech z devadesátých let minulého století na kopci Modla, jemuž vévodí mytická kaple sv. Barbory (všeobecně známá pod názvem Barborka). V jejím úvodu autor uvádí: Pověst je něco jiného než historie, je to historie neprokázaná. Je sice ze stejného rodu, sestra, ale levoboček z nemanželského lože. Panchart bez práv a nároků, živořící z milosti rodiny v komůrce pro služky. Ale stejně jako nemanželské dítě je dítětem z masa a kostí, živé a nepokojné, jen nejasného původu. I nemanželské děti však mají skutečného tatínka... Ona podoba pověsti s nemanželským dítětem je až nápadná. Hovořím o tom jen proto, že pověsti křivdíme, když ji odsunujeme kamsi na okraj zájmu jako smyšlenku, nepravdu, fantasmagorii...“
   Toto zamyšlení bychom mohli chápat i jako motto celé knihy, která přináší jednak historická fakta k jednotlivým případům, jednak záhady, pověsti, zkazky s nimi spojené včetně osudů lidí, kteří se těmto záhadám (mnohdy velmi obětavě) věnovali s cílem je objasnit nebo alespoň zachovat. Úvodní kapitola s citací zážitků jednoho z průvodců se čte jako detektivka - jedním dechem... A rozhodně ve čtenáři zůstane zvláštní pocit tajemné nejistoty. A stejně tak jsou napínavé další statě. Jiří Jilík se vydal i do Čech (kde má jeho rodina kořeny) k hoře Říp a pátrá v historických pramenech, kronikách ale i v pověstech po stopách hrobu praotce Čecha. Že se kromě hlavního námětu dovíme spoustu dalších zajímavostí - tak to už k Jilíkovu rukopisu patří. Jeho třetí kapitola má název Záhadný nivnický zvon a vrací nás zpět do regionu. Náhodný nález zvonu v r. 1895 vzbudil v Nivnici značný ohlas, zejména jeho záhadný nápis vyvedený ještě záhadnějším písmem. Nesmírně poutavý je zápis o putování nivnického občana Františka Hromčíka v polovině minulého století po bulharských klášterech (i jinde), když se snažil o rozluštění záhadného nápisu. Autor se nakonec v současnosti se zvonem setkává ve zvonařské expozici na zámku ve Vrchotových Janovicích, ale víc už neprozradíme. Jilík píše čtivě, zaujatě, ale s jistým (občas i humorným) nadhledem - ne nadarmo získal (mimo jiné) významné Ceny Miroslava Ivanova, E. E. Kische a Petra Jilemnického.
   Také pro publicistu, historika (t. č. místostarostu Buchlovic) Bořka Žižlavského jsou Chřiby milovanou destinací. I on do knihy přispěl třemi kapitolami. První s názvem Dávám na vědomost, že jsem byl v podzemních prostorách (rozuměj - hradu Buchlova) přibližuje historii hradu a především se zabývá problematikou existence či neexistence podzemních chodeb (a vůbec prostor pod hradem). Vedle pověstí bojkovického rodáka Aloise Jaška jejich existenci naznačují, nebo řekněme potvrzují písemným zápisem dva svědci z let 1971 a 1975. Jsou svědectví pravá - nebo bylo přání otcem myšlenky ?!? Přečtěte si... Populárním mytickým přeludem souvisejícím s hradem Buchlovem je pochopitelně černá (nebo taky bílá)  paní buchlovská. O ní pojednává kapitola Kde se vzala tu se vzala panica v černym šlajeru, včetně zajímavého svědectví zážitků hradních průvodců z roku 1994. V knížce o Chřibech nemůže pochopitelně chybět něco z cyrilometodějské tradice. V této souvislosti se Žižlavský zabývá v kapitole Za tajemstvím Hrobů především atmosférou výkopů na tzv. Hrobech v okolí Osvětiman v třicátých letech minulého století organizovaných Klementinou Maštalířovou ze Stupavy.
   Knížka je doplněna mnoha dobovými i současnými fotografiemi, rytinami a reprodukcemi. Pokřtěna byla symbolicky na hoře Modla u kaple sv. Barbory v neděli 9. dubna 2017. Neměla by chybět v knihovničce nikoho, kdo má rád (nejen) Chřiby, kdo má smysl pro záhady a tajemství, která okořeňují reálná historická fakta a přinášejí poetický vhled na léta, která jsme nezažili, ale která se nás přesto dotýkají...

(Miroslav Potyka, Slovácký deník, příloha Slovácké noviny, 14. dubna 2017)