Recenze knihy Miško Eveno: Byl jsem tu s vámi rád

Ohlédnutí za Moarchem

Spisovatel a publicista Jiří Jilík, člen redakční rady Malovaného kraje, patří k nejplodnějším autorům literární scény Slovácka posledních let. Po odchodu z vedení Slováckých novin a angažmá v Památníku Velké Moravy ve Starém Městě se dnes autorskému psaní věnuje takříkajíc naplno. Důkazem toho je nejen čtenářsky úspěšná reedice textů o žítkovských bohyních či velmi zajímavá kniha Olšava ví svoje, ale i publikace zatím poslední nesoucí titul Miško Eveno: Byl jsem tu s vámi rád.

I když se jedná o svazek textů řady autorů redakčně připravený právě dr. Jilíkem, všechny texty spojuje odkaz zesnulého Moarcha „Miška“ Evena. O tom, že osobnost tohoto svérázného malíře, který se na stará kolena z rodné Bretaně přestěhoval na Slovácko, je velmi inspirativní, svědčí právě tato kniha. Už to ji činí důležitou, neboť umělců pábitelského ražení, tedy lidí, kteří ostatní inspirují už svojí osobností, natožpak dílem, není nikdy dosti. Jiří Jilík s přáteli představuje Moarcha Evena z několika perspektiv. Důležité jsou jak Jilíkovy literární reportáže z kamarádských výletů po Slovácku, tak i vzpomínky dalších osobností na zkušenost s Miškem, jak se tomuto umělci na Slovácku familiérně přezdívalo. Publikace zahrnuje také úvahy o umělecké tvorbě Moarcha Evena i rozhovor s malířem příznačně nazvaný Jsem jako melancholický klaun. Celkem máme možnost přečíst si přes dvacet různorodých textů, které nám umělce přibližují prizmatem řady osobností. Mezi spoluautory svazku se objevují jména jako Pavel Petržela, Fanek Holmes Ilík, Nina a Jura Pavelčíkovi, Anna Maděričová, Jiří Severin, Bohuslav Matyáš, Miroslav Potyka či Nina Dvořáková. Z pozice zahraničního patriota zavzpomínal i Kryštof Kašpar Kropáč Schnetzer nyní usazený v Paříži. Díky třinácti reportážím Jiřího Jilíka i všem textům zmíněných osobností před námi vyvstává obraz svébytného člověka. Moarch Eveno se jeví jako umělec vzdělaný, nadaný, vnímavý, pokorný a hlavně mimořádně přátelský. Jako člověk, který místo toho, aby rozděloval, tak spojuje už tím, co vyzařuje. V době, kdy se na kulturní scéně vedou zápasy nejen vnější, ale i vnitřní, působí mírumilovná Miškova osobnost jako životadárné světlo zářící v šeru povětšinou rozptylovanému chladnými reflektory moderní doby. Osobnost Moarcha Evena prostě přitahuje svou autenticitou a upřímností, ba i tím, že slovo lidovost nepokládá za příznak něčeho méněcenného. Bez planých formálních experimentů a dnes oblíbené snahy šokovat malíř Eveno odkazuje k prazákladům kultury – k lidovému umění jako něčemu, co je nadčasové a platné i v době 21. století. Co Evenovo umění a přístup ke světu charakterizuje je určitě humor, s nímž dokáže situace, lidi i prostor kolem sebe vnímat. Slovácko je v jeho očích jakýmsi divadelním jevištěm, na jehož ploše se odehrávají lokální slavnosti, sousedská hašteření i kumpánská povyražení. To vše s pestrým koloritem krojů, tradiční architektury i přírody spjaté s životem venkovanů. Je to obraz regionu idylický a realistický zároveň. Svědčící o osobnosti pozorovatele, který to, co kolem sebe vnímá, posuzuje s vtipnou nadsázkou i pochopením pro nedokonalost toho či onoho. 

Byla by to špatná kniha o malíři, pokud by výtvarně pokulhávala. V tomto případě tomu tak určitě není. I přesto, že se jedná o publikaci z ranku cenově přístupnějších brožovaných knih, čtenář dostane do rukou svazek, kterým je radost listovat. Líbí se tradiční formát, vkusná grafická úprava Tomáše Ježka i množství fotografických či obrázkových materiálů ilustrujících otištěné texty. Díky osobnímu nakladatelství Veligrad, jež si Jiří Jilík před časem založil, se na pulty knihkupectví dostala publikace, která potěší nejen svým obsahem, ale i nápaditým výtvarným vkusem a redakčním přístupem.

Petr Slinták