Rebelové proti všednosti

Ukázka z knihy
Rebelové proti všednosti
Vydalo nakladatelství Ottobre 12 Velehrad 2003

Stavění máje v Mistřicích

"Podívej se. Ti chlapi jsou jak staří pohani, co stavěli menhiry, všechno dělají jen ručně," prohlásil kamarád Miško při pohledu na osm desítek mužů zapřených do folgů, pětimetrových dřevěných podpěr, které jsou nejdůležitějším nástrojem při stavění máje.

Každý rok, poslední den v dubnu či o některém z prvních májových dnů, se zde, na tzv. točně, scházejí mistřičtí muži, aby prošli touto zkouškou chlapské síly a zručnosti.

Již několik let pravidelně obdivujeme s Miškem toto lidové divadlo, na jehož scéně se odehrávají silácké kousky, vyhrává hudba, ozývá se píseň...

Dekoraci maloval sám pánbůh. Tvoří ji na nejvzdálenějším obzoru Chřiby s Holým kopcem, Buchlovem i Barborkou, blíže kvetoucí sady a zeleň moravních břehů, a zcela v popředí červené střechy vesnických stavení. Z korun ovocného stromoví jako zdvižený boží prst se zvedá vížka mistřického kostelíka.

Toto lidové divadlo má své protagonisty, kompars i režiséra.

Když stolář pan Polášek dá pokyn, sto šedesát rukou se opře do folgů, osmdesát hlav pozvedne oči k dirigujícímu gestu jeho ruky a třicetimetrový máj se posune o patnáct, dvacet centimetrů nahoru k nebi, jištěn jen smyčky provazů na konci vzpěr.

Jak je tomu dávno, kdy podobná technologie byla jedinou, kterou člověk znal, a dokázal jí přemisťovat kamenné sochy či stavět pyramidy?

A proč ještě dnes dají muži byť jednou v roce přednost vlastní síle a umu před ramenem jeřábu?

Je to snad neurčitá vzpomínka na minulost?

Či dokonce vzkaz pro budoucnost?

Co se dá vyčíst ze všech těch gest, pohybů, pokřiků, koncentrace pozornosti i mysli k jedinému cíli?

***

S přípravami na stavění máje v Mistřicích se začíná již v únoru. To se sejdou legrúti a dívky z ročníku v hostinci U Knotů. Rozhodují se důležité věci. U koho bude uschován ozdobený vršek máje? Kdy a kam se pojede na máj a na folgy? Jak celá slavnost proběhne, kdo o co se postará?

Od onoho dne se mladí lidé scházejí v hostinci již pravidelně každou sobotu. Připravují z krepového papíru růže na ozdobu vršku a zelený věnec s bílými květy, kterým se zdobí horní část kmene. Tahle práce sluší sice více ženám, ale s tím, jak ubývá mládeže v jednotlivých ročnících (letos má ročník již jen 13 mladých lidí a v příštích letech se jsou ročníky ještě slabší) pomáhají se zhotovováním růží i chlapci.

Jejich hlavní starostí je však přivézt asi měsíc před slavností z mistřického lesa patřičné kmeny: jeden dlouhý na máj (letos má dvaadvacet metrů) a osm kratších, pětimetrových, na vzpěry - folgy . Kmeny pak - i za pomoci ostatních mužů - je třeba zbavit kůry, očistit a vyhladit, aby máj byl pěkně rovný a folgy hladké, bez nebezpečí, že stavěčům uvízne v ruce tříska.

Týden před slavností jedou chlapci pro vršek, kterým je osmimetrová borovice.

Dívka, u níž je vršek uložen a odkud je v den slavnosti obřadně odnesen na točnu, má v den slavnosti výsadní postavení. U ní je vršek v dopoledních hodinách slavnostně nazdoben. Odtud také vychází po obědě průvod.

V čele průvodu vyhrává dechovka, za ní muži obřadně nesou nazdobený vršek, pak jdou dívky v krojích s věncem, který bude zavěšen pod korunu vršku, a celý pestrobarevný proud uzavírá skupina chasníků s lahvemi borovičky. Jsou oblečeni do bílé, obvykle již nekrojové košile, bílých plátěných třaslavic zastrčených do vysokých holének, přepásáni úzkou modrotiskovou zástěrou.

Dívky jsou oblečené v kroji určeném v Mistřicích výlučně pro tuto příležitost. Sestává se z černé skládanky, bílé jupky a bílé zástěry s krajkou.

Při vlastním stavění máje je role chlapců a dívek již víceméně pasívní. Zatímco děvčata vybírají od přihlížejících dobrovolné finanční příspěvky, chlapci častují stavěče borovičkou.

Nejdůležitější osobou je v tyto chvíle pan Polášek, zkušený odborník, který má se stavěním máje dlouholeté zkušenosti. Tohle "inženýrství" se v Mistřicích dědí a jednou i on vychová svého nástupce. Teď popochází "staveništi" a jen gesty a výkřiky pobízí muže, aby tu přidali, tu ubrali na síle. Krok za krokem postupují chlapi u folgů a souběžně s jejich pohybem stoupá k nebesům i tělo mistřického máje. Pauzy jsou časté, mistr Polášek znovu odhaduje, přeměřuje okem, gestem rukou i grimasou tváře udílí příkazy. Čím více se rozevírá úhel mezi zemí a májem, čím níže přidržují smyčky foglů kmen, tím citlivěji je třeba postupovat. Neopatrný či nevyvážený posun by mohl znamenat převážení kmene a jeho pád. Nebezpečím se může stát i náhlý nápor větru.

"Slovácko má tajné poklady," pravil Miško, když vršek mistřického máje s praporkem zavlál vysoko nad dědinou.

Pár chlapů ještě udusalo hlínu kolem dolní části kmene. V hrdlech mužů mizí i poslední štamprlky borovičky, muzikanti otírají ústa od pivní pěny.

Ve tvářích je patrná radost z toho, "jak to letos krásně vyšlo." Vloni bylo hůř - příliš tenký konec kmene neunesl tíhu vršku a zlomil se. Stavěči naštěstí stačili uskočit. Letos už si dali chasníci při výběru kmene i vršku větší pozor.

Mistr Polášek balí nářadí. Mistřičanka spustila valčík, chasa se dává do tance.

"Nevím, nevím, jak to se stavěním v budoucnosti bude," dal se s námi do hovoru starosta obce Šuranský.

Jeho obavy jsou opodstatněné. Mládeže v Mistřicích ubývá, ročníky jsou stále slabší. Přede dvěma roky, v roce 1995, bylo v ročníku devět chlapců a devět děvčat. Letos pouze sedm chlapců a šest dívek. Napřesrok prý v ročníku není chlapec vůbec žádný...

"Musíte víc dělat lásku, aby bylo dětí, " doporučuje bodrý Bretonec Eveno.

"Začneme večer vypínat elektřinu, aby lidi nehleděli jen na televizi a dělali něco pořádného," souhlasí starosta.

Smějeme se té představě.

Den je jako vyšitý. Z točny je vidět přes máj na kostelní věž a přes ni až k Buchlovu. Jeden z prvních pěkných dní letošního jara. Kterýsi capart se motá mezi tančícími páry. V ruce drží papírovou růži, která se před chvílí snesla z vršku máje. Konečně zahlédl maminku a pustil se k ní.

Je to pěkná maminka.

I Miško si jí všiml a pravil jen tak pro nás dva: "Jarní maminky jsou pěkné."

Jenom je jich málo, pomyslel jsem si.

Škoda že nám není tak o třicet míň. Chodili bychom, Miško, večer se starostou vypínat elektřinu.

(1997)