Přečetli jsme za vás ...

Jiří Jilík:
Vyšla monografie o Míkovicích

František Ilík (1948), zvaný Holmes, míkovický rodák a primáš dnes již legendární cimbálové muziky Burčáci, je známý široké obci slováckých folkloristů a lidových muzikantů. V čele kapely stojí od jejího založení v roce 1966. Stěží by proto někdo očekával, že svého koníčka – lidovou muziku, jež ho po více jak čtyři desetiletí zcela pohlcovala – dokáže nahradit aktivitami literárními. A přece se tak stalo. Koneckonců, vychoval si muzikantské nástupce v podobě Mladých Burčáků, a tak si našel čas i prostor pro uplatnění zájmů, které s muzikou sice přímo nesouvisí, ale nejde je také zcela oddělit. Fanek Ilík byl vždy míkovický patriot a kdo zná dějiny Burčáků, ví, že i v podtextu jejich muzikanstkého soužití byla vždy silná vazba na obec.

Přestože prožil značnou část svého života mimo Míkovice, nejdříve krátce v Brně, poté v Uherském Hradišti, vždy zůstal Míkovjanem, který využil každou z těch mála volných chvil k návratům; materiální zázemí mu v tomto ohledu poskytovala a dosud poskytuje chata v Rúbanici, kde nejen relaxuje, ale i tvoří. Právě tam, zpravidla v kolektivu přátel naladěných na stejnou „burčáckou“ notu, se rodily mnohé burčácké pořady, promýšlela dramaturgie hudebních nosičů, anebo se jen tak odpočívalo po náročných muzikantských výletech. A zcela jistě tady Fanek promýšlel i nápad sepsat monografii své rodné obce. Nápad to byl dobrý, ale jeho realizace nejednoduchá. Míkovice již dávno nejsou samostatnou obcí, ale částí Uherského Hradiště, což má samozřejmě své negativní dopady na potřebu uchovávat paměť; přinejmenší proto, že chybí instituce, které jsou v samostatných obcích jakýmsi informačním tezaurem – obecní úřad, škola, případně fara. Navíc, přistěhovalí občané se již zpravidla neidentifikují s obcí, ale s městem, pocit vesnické sounáležitosti se pomalu ale jistě vytrácí.

Míkovjané si však – a je to jistě i zásluhou Burčáků a místních zpěváků - svoji do jisté míry rustikální duši dokázali uchovat. Autor své Míkovice a Míkovjany dobře zná a dokázal čerpat - vedle studia archivních pramenů a literatury - ze vzpomínek pamětníků. V roce 2008 nastala doba, která byla přípravě vydání knihy příznivá – oslavy první historické zprávy o Míkovicích, které se v tom roce uskutečnily, soustředily k Míkovicím pozornost jak občanů Míkovic tak i vedení města Hradiště. Oslavy se navíc autorovi a jeho spolupracovníkům staly podnětem k soustředění a elektronickému zpracování bohatého fotografického archivu, jehož část obohatila publikaci často unikátními záběry z nedávné minulosti. Aby kniha splňovala i po metodické stránce všechny požadavky kladené na pramennou práci, neváhal autor požádat o spolupráci historičku, PhDr. Blanku Rašticovou ze Slováckého muzea. A tak se Ilíkova hluboká znalost „duše rodné obce a jejích obyvatel“ šťastně setkala s odbornou erudicí. Přidáme-li tomu i skvostnou grafickou podobu, která je dílem Studia 5 - a dalšího Míkovjana ing. Zdeňka Zapletala -, dostaneme publikaci, která je ucelená, čtivá, faktograficky bohatá i pěkná na pohled. Jsou v ní zachyceny dějiny Míkovic od nejstaších dějin a nalezneme zde řadu dalších zajímavých kapitol, kupř. pojednání o krajině, ovocnářství, vinohradnictví, spolkovém a společenském životě, zajímavých stavbách a objektech, pohromách, které v minulosti obec postihly apod.

Míkovice, byť spojeny s městem, si dokázaly po desetiletí uchovat svůj vesnický ráz, byť bychom zjistili, že většina obyvatel se již dávno zemědělstvím neživí. Onen „vesnický“ ráz není ve viditelných atributech, ale spíše v myšlení a cítění lidí, kteří se stále ještě cítí být součástí vesnického kolektivu a krajiny v níž žijí. Jsem přesvědčen, že kniha, jíž diktovala Holmesovi jeho nezištná láska k rodné obci, tento bohulibý stav o několik generací prodlouží, takže i můj prapotomek pocítí to, co já, kdykoliv přijedu do Míkovic: „Tady jsem doma, na Slovácku!“

Slavnostní představení knihy Slovácká dědina Míkovice spojené s autogramiádou se uskuteční v pátek 31. července v míkovickém kulturním domě za účasti tvůrců, rodinné kapely Ilíků, mužského i ženského sboru a všech, kteří materiálně i morálně podporovali zaslouženíhodný projekt primáše Fanka Ilíka.

Slovácký deník, 31.7. 2009