O Výhonku Slovácka na dalekém Opavsku

V polovině listopadu oslavovala Slovácká obec Výhonek Opava půlstoletí své existence. Krajanské sdružení moravských Slováků posedlých folklorem, kteří se na umístěnky dostali v padesátých letech na severní Moravu, založil v r. 1958 veterinář Zdeněk Fojtách z Uherského Brodu. Základem Výhonku je cimbálová muzika a mužský sbor, soustřeďující kolem sebe rodinné příslušníky a přátele folkloru.

K oslavě půlstoletí svého trvání obec pronajala zámek v Hradci nad Moravicí. Oslavy začaly již v pátek 14. listopadu v podvečer výstavou obrazů Jury Holáska a Miška Evena, kterou jsem měl tu čest zahájit. V sobotu se konal slavnostní koncert v největším ze zámeckých sálů; přijela řada gratulantů z okolí, ale i ze Slovácka (Vonica Krumvíř, mužský sbor Blatnice). Byl to nádherný večer s lidovou písní a lidmi, kteří se od ní nedokázali odloučit. Vždyť Zdeněk Šmika, primáš muziky, původem z Otrokovic, stojí v čele kapely od zmíněného roku 1958, tedy plných padesát let, a je nejstarším slováckým aktivním primášem vůbec.

I víno zde bylo skvělé a nejlepší kupodivu to zdejší – Perlu severu pěstuje na své zahrádce v Brance u Opavy IV. starosta Výhonku MUDr. Milan Rampáček, rodák z Podluží.

Na oslavy přijel i se svou Julinkou kamarád Gustav Knot z Topolné. Jako mladý absolvent kroměřížské mlékárenské průmyslovky se dostal v roce 1959 na umístěnku do Krnova. Výhonek nemohl minout – stal se basistou, zpíval se sborem – a verboval. Výhonek se mu stal i jinak osudným.

Časem se zahleděl do zpěvačky Julinky Raidové a rozhodl se s ní oženit. Nebylo to však tak jednoduché, neboť snoubenci museli podstoupit schvalovací rituál. Dne 12. března 1967 adresují starostovi obce a radním dopis, v němž žádají „o povolení k uzavření svazku manželského“. „Naše poznání sa začalo na půdě drahéj obce slováckej a pokud víme, bude to první taková událosť v obci. Proto nám nedělajte žádných velikých potíží,“ dodávají v žádosti.

Výboři zasedli a poté „co sa vypily poplatky“ (7. dubna 1967) starosta Fojtách vydal „na základě obce usnesení povolení k ženění a samo sebů k množení Julince a Gustovi, co sa budú volat Knotovi.“ Pak teprve mohla následovala svatba, velice veselá, které se zúčastnila celá obec. Obřad, v němž promlouval starosta, jeho náměstek a advokát, byl pronesen ve verších a má pětatřicet slok. Autorem, nejen tohoto, ale mnoha dalších básnických dílek složených pro podobné příležitosti, byl Zdeněk Fojtách.

A když se už manželé Knotovi stěhovali do Gustovy rodné obce na Slovácko, dostali na cestu „výhostný list“ napsaný ve verších. Ono básnické dílko, z něhož aspoň kousek ocituji, je dokladem hlubokého přátelství a mezilidských vztahů, které se z našeho života čím dál více vytrácejí.

Náš dík za tu dobu kdy basu
strúhals a pěsničky pěl
a obveselils mnohú chasu
cifrú taneční, kerú z nás nikdo neuměl
tak životně a lehko vyjádřit pohybem
cit písně. To nebylo omylem,
tak ozývá sa vždycky mládí;
aj nám ozvala sa vzpomínka domova.
Proto ťa máme všeci rádi.
A na ty, keré sme měli rádi kdysi
dycky sa časem vzpomíná,
ať ten to byl, či dneskaj zase ty si.
Tož utřít slzu do šátečku
A než uděláme za vším tečku
Pěsničku na rozlúčenú.
Bude tu aj chvilku pusto –
Tož sbohem, Gusto!

Gusta a Julinka Knotovi na Výhonek nezapomněli a obec nezapomněla na ně. Na slavnostní koncert se Gusta oblékl do kroje - natáhl nohavice, obul holénky, na košulu navlékl světlý lajblík, na hlavu nasadil baraničku – a na scéně se připojil k Výhonku, obci, v níž má nadosmrti domovské právo. Když pak zazněl verbuňk, sedmdesátiletý Gusta cit písně cifrú taneční tak životně a lehko vyjádřil pohybem, že divákům přeběhl v náhlém zachvění krásy a citu mráz po zádech.

Vida, jaká pevná a plodná odnož je ten Gusta. Mnoho let vedl v Bílovicích soubor Včelaran a z jeho čtyř dcer dvě byly souborové tanečnice. Však také při své gratulaci Výhonku připomněl, že přece ty dcery byly tak trochu také jeho zásluhou.

Tož takové rovné a pevné kmeny vyrůstají z Výhonku, „daleko od naších, aj dyž toť slunko na révu nesvítí“.

Ve fotogalerii jsou k vidění z oslav tři fotografie. Na jedné je Gusta i s Julinkou, já a Mirek Masařík, rodák z Lopeníku. Na další pak Miško Eveno vedle Bohumily. Na třetí zpěváci z Výhonku, muži, kteří zůstali věrní svému rodnému kraji.