Nadechnutí profesora Měšťánka

Čas od času jsem potkával pana profesora Měšťánka (2003-2008) s paní na procházce Hradištěm. Nikdy nezůstalo jen u formálního pozdravu, byť jsem nepatřil k jeho žákům a poznal jsem se s ním až v novinách. Když po letech působení na hradišťském gymnáziu odešel do důchodu, neznamenalo to, že odešel na odpočinek. Naopak, teprve teď měl čas a prostor k tomu, aby svůj zájem o historii posunul od kantorské výuky k badatelské práci. A její výsledky, články s tématikou dějin moravského středověku, přinášel do redakce k uveřejnění. Pamatuji si, jak byl šťasten, když mu vyšla knižně  historická studie, i na křest knížky v knihkupectví Portal, který jsem mu pomáhal organizovat. Vím, čím jsem si získal jeho náklonnost – byl Moravan a nemohl se stejně jako já smířit s politickým paskvilem – krajským zřízením nerespektujícím zemské hranice, jehož plodem je i nesmyslný Zlínský kraj. Že byl pan profesor Měšťánek i básník, to jsem se dozvěděl teprve před časem, když mě jeho paní požádala o pomoc při vydání sbírky básní z pozůstalosti.

Verše prozrazují leccos o vnitřním životě svého autora, o jeho filozofických názorech, etických zásadách a také o jeho duši zneklidněné obecným úpadkem kulturnosti a morálky. Současně je bilancováním básníka na sklonku života a hledání odpovědi na otázky související se smyslem života.

Pan profesor Měšťánek odešel navždy v únoru letošního roku. Bylo mu pětaosmdesát let. Sbírka básní Nadechnutí tu však jednou provždy zůstane jako památka na jednu ze zajímavých osobností Uherského Hradiště.

Jiří Jilík