Na Řípu a pod Řípem

Do kraje svých předků jsem se vydal ve druhém květnovém týdnu. Moje maminka sice pochází z Prahy, ale její maminka, moje babička, byla z Roudnice nad Labem. V posledních deseti letech stále častěji vykonávám „pouť“ k hrobu svých prapředků v Roudnici a vystupuji na horu blízkou mému srdci - Říp. Moje cesty souvisí i s připravovanou knížkou o hledání hrobu praotce Čecha, který, jak praví Hájkova kronika, byl pohřben na návrší zvaném Želiv v podřipské obci Ctiněves. Ubytování v kraji podřipském jsem hledal na internetu. Hned na první kliknutí na mapě se mi nabídl penzion právě ve Ctiněvsi. Když jsme s Bohumilou našli domek, který se na tři dny stal naším domovem, zjistil jsem, že stojí právě na úpatí onoho Želivu a do míst, kde je podle tradice praotec Čech pochován, stačilo projít ze dvora brankou vedoucí do polí. Na památnou horu jsem se díval z balkonu – byla na dosah. Říp mne přijal do svého prostoru a praotec všech Čechů mi poskytl ochranu. Je to jen náhoda?