Když jsem vyvěšoval na web snímky z cest na Podřipsku, vynechal jsem Říp. Stojí za to, abych mu věnoval samostatnou galerii. Zaslouží si ji. A stejně tak si ji zaslouží básník, kterého jsem - v dosti pozdním věku – objevil. Někdy se to tak uděje – v mládí člověk přečte hory básní, ale ty nejkrásnější potká až na sklonku života. Možná je to i tím, že kráse člověk musí dorůst. Nestydím se za tu zpozdilost, důležité je, že jsem se s Josefem Horou potkal. A abych si to vynahradil, vzal jsem si jednu jeho sbírku do brašny s fotoaparátem, když jsem se vydal v sobotu 20. srpna ze Ctiněvsi na Říp. Více slov netřeba.