Moje maminka nedávno oslavila v duševní svěžesti, kterou jí mohu závidět, devadesátiny. Když jsem přemýšlel, jakým dárkem ji potěšit, napadla mě knížka. Maminčin rod pochází z Roudnice nad Labem, na hřbitově tam spí svůj věčný sen můj pradědeček František Werner a jeho žena Emilie. Maminka k nim jezdívala na prázdniny a Říp se stal jakýmsi symbolem rodové identity. Rozhodl jsem se tedy vydat na Říp a napsat o něm knížku. Je to povídání o praotci Čechovi a o tom, jak jsem ve Ctiněvsi pod Řípem hledal jeho hrob, vyzbrojen informacemi Václava Hájka z Libočan, Václav Krolmuse, Vladimíra Karbusického a Karla Sklenáře. A samozřejmě je to i můj osobní návrat do krajiny, kterou mám rád, protože i já jsem strávil u svých nezapomenutelných tet Milči (Milady Froehlichové) a Mařky (Marie Vandasové) nejedny krásné prázdniny. V posledních letech jsem se na Říp vypravil několikrát, vždy s pocitem, že se vracím domů, že nejen Slovácko, ale i tento kraj je mým domovem.
Knížku jsme vydali mamince jako dárek společně s Petrou a Tomáše, mými dětmi. Knížka je malá formátem, rozsahem i nákladem. Ale vím, že je to ten nejlepší dárek, který jsme mohli mojí mamince a jejich babičce věnovat.
Ve fotogalerii najdete svatební fotografii mých praprarodičů Wernerových, mě se synem Tomášem a maminkou na Řípu a moji maličkost v krajině podřipské.