Kniha o hodech s právem
Za literární žně může Slovácké muzeum v Uh. Hradišti označit závěr loňského roku, neboť hned tři ze čtyř pracovnic etnografického oddělení jsou podepsány pod tituly nových knih.
Těsně před Vánocemi se uskutečnil křest knihy dlouholeté vedoucí oddělení Ludmily Tarcalové. Její Hody s právem na Uherskohradišťsku jsou nejen odborným dílem syntetického charakteru, zúročujícím dlouholeté autorčiny výzkumy v oblasti lidového zvykosloví, ale i potřebnou a zajímavou příručkou pro početné řady obdivovatelů lidové kultury, organizátory a folkloristy na všech úrovních profesionálního i amatérského zájmu. Ludmila Tarcalová přichází s knihou, která se stane rádkyní a pomocníkem mnoha pořadatelů hodových slavností na vesnici, zejména tam – a to je dnes vlastně všude -, kde mizí pamětnická generace. Rozsah knihy nám přiblíží výčet hlavních kapitol: Období příprav na hody, Oblečení účastníků hodů, Stárkovská organizace a hodoví obřadníci, Obřadní znaky stárků a stárek, Hodové právo, Obřadní hodová obchůzka, Hodové taneční zábavy a vodění pod právo, Obchůzky na druhý hodový den, Dozvuky hodů, Nejstarší a nejnovější obřadní prvky v hodových slavnostech a konečně hodová „topografie“ všech obcí ve sledované oblasti, tj. v uherskohradišťském děkanátu. Pojednáno je i o zaniklých hodech a o slavnosti v obcích mimo děkanát. Již z tohoto výčtu je patrno, že jde o práci rozsáhlou, která téma beze zbytku vyčerpává. O tom, že autorka čerpala nejen z pramenů, ale zejména z vlastních výzkumů, není třeba se zvláště rozepisovat. Je jistě potěšující, pokud se vědci podaří na závěr profesní kariéry vydat tak zásadní dílo. Dnes ještě stěží můžeme docenit, kolik lidí knihu otevře, aby se s ní v patřičnou chvíli poradili, avšak tvrzení, že se stane nemalou oporou dalšího „života“ hodů s právem na Uherskohradišťsku, je zcela určitě namístě.
Lidové stavby známé a neznámé
Olga Floriánová, další z kolektivu etnografického oddělení, stála u zrodu publikace s názvem Lidové stavby známé neznámé - Uherskohradišťsko. Spoluautory jsou Jan Kačer, Věra Kovářů, Jaroslav Novosad a Jana Spathová. Publikace vznikla na základě terénního výzkumu současné podoby vesnického stavitelství v obcích okresu Uherské Hradiště, uskutečněného Slováckým muzeem v roce 2007. Cílem publikace je upozornit na hodnoty dochovaných objektů tradičního lidového stavitelství, kterých se v našem regionu dochovalo poměrně dost, ne vždy je jim však ze strany obecních úřadů či majitelů věnována patřičná péče. Každá z dvaaosmdesáti obcí okresu seřazených abecedně, má v publikaci svůj prostor – ve stručném ale hutném textu nalezne čtenář zásadní údaj o typu zástavby a výčet nejcennějších a nejhodnotnějších objektů původního lidového stavitelství, včetně barevných fotografií. Praktický význam takové knížky je nesporný, neboť přináší informace, k nimž je třeba přihlížet při rozhodování o osudu památek lidového stavitelství na slováckých vesnicích.
Národopisný odkaz Jana Janči
Výbor z díla zapomenutého novináře a spisovatele Jana Janči (1866-1928) Dívčí půček sice vydal vlčnovský Klub sportu a kultury, ale autorkou jednoho z doprovodných textů s názvem Národopisný odkaz (v díle Jana Janči) je třetí z etnografek Slováckého muzea Marta Kondrová. Ta ve své stati zhodnocuje přínos Jančovy tvorby jako pramene o životě ve Vlčnově ve 2. polovině 19. století. Jan Janča v tomto ohledu dosud unikal pozornosti našich badatelů, právě proto, že šlo o beletristu, nikoliv národopisce. Kondrová vyzdvihuje zejména jeho memoárové vypravování Z Jožkových zápisků, v němž autor mj. zanechal nejstarší popis vlčnovské jízdy králů.
Na závěr připomeňme, že literárně nezahálela ani čtvrtá z kolektivu Romana Habartová. Publikace o kunovické Jízdě králů vyjde v průběhu 1. pololetí letošního roku.
Slovácké noviny, 7. 1. 2009