VI. kapitola - Byly Kunovice biskupskou rezidencí? Díl 2

„Všechno se točí kolem jednoho pramene,“ řekl  profesor Pojsl, když jsme se usadili v pohodlných křesílkách kavárny v Divadelní galerii a dal se do výkladu: „Všechny ty domněnky o Kunovicích jako biskupské rezidenci má na svědomí o spis „Granum catalogi praesulum Moraviae“ někdy z poloviny 15. Století. Jeho autora neznáme, ale víme o něm, že byl členem olomoucké kapituly a žil v době biskupa Pavla z Miličína. Ten byl biskupem v letech 1434-1450. Granum catalogi, to jest Velký katalog, obsahuje posloupnost olomouckých biskupů. Dějiny olomouckého arcibiskupství počítá autor od Velké Moravy, respektive od věrozvěstů od Cyrila a Metoděje, a zná i jména všech jejich nástupců. Navíc i mnohé podrobnosti z doby jejich episkopátu. Jenomže my z doby po zániku Velké Moravy, tedy z 10 a 11. století, máme jen velmi málo pramenů.

Důležitá zpráva pochází z roku 900, kdy bavorští biskupové poslali papeži Janu IX. tzv. stížnostní list, protože zasáhl do jejich „suverenity“. Krátce před tím totiž moravský kníže Mojmír II. požádal jmenovaného papeže o obnovení církevní správy na Moravě. Papež poslal na Moravu arcibiskupa Jana a biskupy Benedikta a Daniele, kteří zde vysvětili arcibiskupa a jemu podřízené tři biskupy. Na počátku 10. století Velká Morava zanikla, ale její církevní správa bezpečně přežila. O „moravském biskupovi“ znovu slyšíme v roce 976 a kronikář Kosmas se zmiňuje o „biskupovi, který se tuším jmenoval Vracen, a který byl na Moravě za časů pražského biskupa Šebíře. To jsou jediné zprávy o Moravě z té doby, žádná jména ani místo v nich uvedeno není. Jsem přesvědčen, že tato církevní správa kontinuálně vede až k obnovení moravského biskupství v Olomouci v roce 1063 knížetem Vratislavem. Ale nemohu říci nic víc, než „jsem přesvědčen!“ A najednou je tady pramen z poloviny 15. století, katalog, jehož autor tvrdí, že moravské arcibiskupství z Velehradu, kde mělo sídlo za Svatopluka, bylo přeneseno do Polešovic nebo do Kunovic, kde mělo setrvat až do konce 11. století a zná i mnohé podrobnosti. Po Metoději měl usednout na biskupský stolec Jan, po něm následoval biskup Silvestr, který byl v úřadě devatenáct let. I třetí moravský biskup se jmenoval Jan. 

Jak mohl znát autor Grana tyto podrobnosti? Vycházel z nějakého nám dnes neznámého pramene? Anebo ve snaze prokázat přímé sepětí olomouckého biskupství s počátkem křesťanství na Moravě, si některé věci vymyslel? To je otázka, kterou nejsme schopni jednoznačně odpovědět. Víme, že církevní struktura na Moravě nezanikla a je jisté, že biskupové na Moravě působili. Ale abychom mohli s veškerou vědeckou odpovědností říci, že sídlem moravských biskupů byly Kunovice - anebo Polešovice, o nichž se ve spisu rovněž hovoří -, k tomu nám nestačí jediný pozdní pramen z 15. století. Katalog, a to je třeba také říci, je pramen v mnoha ohledech nevěrohodný, uvádí celou řadu mylných a prokazatelně nepravdivých tvrzení. Ve středověku se věrohodností takových údajů nikdo nezabýval. A navíc - ona věta v Granu catalogi o Kunovicích je dodatečný, pozdější vpisek udělaný jinou rukou než písařovou. I to dost podstatně snižuje průkaznost tvrzení.“   

Profesor se odmlčel a já si rovnám myšlenky v hlavě.

„Jestli tomu rozumím, není vyloučeno, že Kunovice byly v povelkomoravské době sídlem moravských biskupů, jenom nejsme schopni to tvrzení věrohodně ověřit ještě z dalšího zdroje?“

„Přesně tak. Samozřejmě, zvěsti o Kunovicích coby sídle biskupství najdeme i v některých dalších pracích, zejména v moravských kronikách. Bartoloměj Paprocký z Hlohol publikoval ve svém Zrcadle slavného markrabství moravského dokonce portréty těch biskupů, ale to jsou všechno kroniky, které vznikly až po Granu; kronikáři Velký katalog znali a přebírali z něho informace, často ovšem i s chybami, které autor Grana udělal.

Pan profesor se loučí, za dvacet minut začíná v Redutě jeho přednáška. Ještě než odešel, vyndal z tašky knihu v červené vazbě a podává mi ji se slovy: „To je Granum catalogi. Založil jsem ti tam pasáž, kde jsou Kunovice jmenovány. Je to český překlad, který vyšel v malém nákladu někdy před třiceti lety. Do příští přednášky ti ho půjčím.“

Po profesorově odchodu mám dost času spis otevřít a přečíst si oněch pár vět, které Kunovicím po staletí nabízejí iluzi slavné minulosti. K roku 1091 je v katalogu zaznamenán následující text: 

„Prozíravý kníže Vratislav, první český král, pro vzpouru svého bratra, biskupa Jaromíra. Rozdělil pražský a moravský kostel, jejich spojení zrušil a v čelo pražského kostela postavil děkana Kosmu, kdežto v čelo moravského kostela postavil pražského kanovníka Ondřeje. Za biskupské sídlo určil kostel sv. Petra v Olomouci a zrušil někdejší arcibiskupské sídlo, které bylo za králů Svatopluků na Velehradě, později za knížat u sv. Petra poblíž Velehradu v Polešovicích. Podle jiných dokonce v Kunovicích.“

Takže ona velkomoravská nostalgie v Kunovicích má své opodstatnění. To, že nemůžeme tvrzení Grana ověřit, ještě neznamená, že je nepravdivé. Zvláště proto se čas od času v Kunovicích vzedme vlna zájmu o dávné události, provázená snahou dokázat pomocí archeologie, že kunovický kostel je mnohem starší, než se navenek tváří.



Biskup Jan, který měl podle některých pramenů usednout na biskupský stolec po smrti sv. Metoděje. Sídlo měl údajně v Kunovicích nebo Polešovicích.

Pokračování za 14 dní