Fejeton v listopadu

K dnešnímu fejetonu mne inspirovala v minulém čísle UHáčka uveřejněná výzva k zasílání textů či fotografií dokumentujících negativní jevy ve městě. Mohl bych něco poslat, říkám si, ale co vybrat, když je negativních jevů kolem nás tolik. Třeba o nezaměstnaných, o lidech, kteří žijí nikoli vlastní vinou v bídě, o lidech oklamaných a podvedených tu firmou, tam fyzickou osobou, různými fikanými vykuky využívajícími díry v zákonech k okrádání těch, co nedosáhli takového vzdělání, aby rozpoznali kličky ve smlouvách, jež podepisují, o zlech zvaných drogy a hazard, o upadnuvší již autoritě učitelů, o podfinancovaných nemocnicích, o sociální nouzi tělesně postižených a dlouhodobě vážně nemocných, o kritickém ekonomické situaci sociálních služeb... Pro každý z těchto a mnoho dalších negativních jevů bychom našli konkrétní případy i v našem městě. Jsou to jevy, o kterých sice všichni víme, že existují, ale protože se konkrétně nás samotných momentálně netýkají, tváříme se, že neexistují, lépe řečeno smířili jsme se s tím, že jsou průvodním zjevem reality, systému, režimu, v němž žijeme. Tento postoj utlumuje naše vlastní svědomí při setkání s problémy a utrpením jiných lidí, byť jde o kolegu, souseda, známého. Někdo má smůlu. Tak to v kapitalismu prostě chodí.

  Jenomže tyhle negativní jevy výzva na mysli určitě neměla, spíš jí šlo o negativa typu psí hovínka na chodníku anebo randál v ulici po závěrečné v některém baru; jsou to věci, které nám znepříjemňují život, ale nejde o nic, co by nás nějak fatálně ohrožovalo. Ale především - město může zasáhnout, zatímco ty skutečné velké problémy přece nevyřeší; není to koneckonců ani v jeho silách ani v kompetenci.

Je to pravda, ale jen zčásti. I představitelé radnice, její radní i zastupitelé, členové komisí a mnozí občané města jsou členy politických stran, které delegují své poslance do parlamentu, a ten k řešení oněch velkých problémů jistě kompetentní je. A co se dělo donedávna parlamentu? Co si budeme povídat…

  V neděli 6. října se konala na Bunči beseda o Chřibech. Hostem byl nositel našeho nejvyššího novinářského ocenění, Ceny Ferdinanda Peroutky, komentátor Ivan Hoffman, jehož hlas zazníval kdysi z Radiojournalu a dnes čteme jeho denní sloupky v Deníku. Na besedě zazněla mj. tato jeho slova: „Myslím, že se především všechno kazí a my tomu zkoprněle přihlížíme, aniž bychom to uměli pořádně pojmenovat. Tím pádem ani nic neřešíme a jsme z toho jenom neproduktivně rozmrzelí a špatní. Přibývá egoismu a cynismu. Což jsou jediné -ismy, které jsou, zdá se, věčně aktuální, na rozdíl třeba od ideologických -ismů, jako byl socialismus a komunismus či dnešní „reinkarnace“ kapitalismu. Nemyslím, že ty společenské koncepce byly nějak vydařené. Asi nebyly. Děsivé ale je, že na troskách oněch překonaných konceptů se již jenom legalizují špatnosti. Běžně se lže, podvádí a krade, legální je korupce, klientelismus či lichva. Jen se tomu jinak říká: Třeba lobbing, reklama, PR, úvěrování, leasing, marketing… Za řadou těchto odborně znějících termínů se skrývá obyčejná technologie, jak vzít lidi na hůl. A ještě se ty odpornosti přednášejí a studují!“

Je po volbách. Tož, uvidíme, zda a jak se s těmihle negativy popere nová politická garnitura, ale mám obavu, že stejně zůstane jen u těch psích hovínek na chodníku. Jak rád bych se mýlil.