Fejeton: Nápisy, které lhaly
Čtenář již při četbě titulku možná zbystřil, že jsem se pustil do komentáře a hodlám na dalších řádcích cupovat texty předvolebních bilboardů, plakátů a letáků, jež v posledních týdnech zaplavily naše město.
Kdepak. Jsi na omylu, milý čtenáři. Chci tě pozvat na malý výlet do minulosti prostřednictvím výstavy "Sv. Cyril a Metoděj a počátky křesťanství na Moravě," která dosud uniká pozornosti veřejnosti. Asi je tomu tak proto, že ještě nevstoupila do povědomí skutečnost, že máme v našem městě instituci jménem Centrum slovanské archeologie, v níž se ona výstava nalézá. Expozice obsahuje řadu archeologických nálezů, originálů i replik, a dvě velké makety, plasticky zobrazující podobu centrálních míst velkomoravského Veligradu - Výšinu sv. Metoděje v Sadech a lokalitu u kostela sv. Michala ve St. Městě, kde stával velmožský či knížecí palác. Vystaven je i kuriózní nález, který se k Velké Moravě a jmenovitě k osobě arcibiskupa Metoděje hlásí, ale ve skutečnosti pochází z doby mladší. Jsou to tzv. stupavské kameny, podstatné části kamenné desky z hrobu sv. Metoděje, vykopané Klementinou Maštalířovou, domkářkou ze Stupavy, ve 30. letech minulého století hluboko v chřibských lesích v trati Hroby. Do desek je vytesán nápis v hlaholici, který sděluje, že jsou pod ní uloženy k poslednímu odpočinku kosti arcibiskupa Metoděje.
Objev údajného Metodějova hrobu se ocitl na titulních stránkách novin a na Hrobech se konala pouť, jíž se podle dobových odhadů zúčastnilo na třicet tisíc poutníků. S nimi přitáhli do Chřibů trhovci; ve stáncích poblíž vykopávek se prodávaly nejen svaté obrázky ale také kupř. prezervativy. Vědci od počátku zaujali k pravosti nálezů rezervované stanovisko a poté, co nálezy prozkoumali, prohlásili je za podvrh. Svá tvrzení i zdůvodnili. Autor nápisu použil hlaholici, jakou se psalo až mnohem později, po pádu Velké Moravy, a za vzor použil reprodukci písma z Obrázkových dějin národa českoslovanského vydaných v r. 1923.
Kdo falšoval dějiny, nevíme a již se ani nedozvíme. A dost dobře ani nevíme, co vytvořením fals vlastně sledoval. Kameny z Hrobů sice nejsou jediným podvrhem v dějinách naší archeologie, ale jednoznačně největším, a nejzáhadnějším, protože neznáme jejich tvůrce, který by nám odpověděl na latinské "Cui bono?"
Inu v našem kraji Velká Morava, či spíše naše představa o ní, stále rezonuje a nabízí nám svoje skutečné i domnělé příběhy. Třeba tom, jak se Moravané dokázali vzepřít nátlaku sousední velké říše, jejíž vazaly nikdy nepřijali mezi své elity. Anebo o tom, jak kníže Rostislav nechal vyhnat ze země kazatele, kteří neuměli pořádně mluvit v jazyku, jakým mluvili na Moravě domácí. Podobných poučných příběhů nabízí velkomoravská minulost celou řadu. Přijďte se na ně rozpomenout do Centra slovanské archeologie. Rád vás výstavou provedu kteroukoliv středu mezi 10. a 13. hodinou. A kdyby vám středa nevyhovovala, můžeme po telefonu (606 033 103) domluvit i jiný termín. Těším se na vás.
To je všechno!
Že byste přece jen rádi věděli, jestli půjdu k volbám a koho budu volit? Minulost změnit nemůžeme, ale budoucnost ano, a proto k volbám jedněm i druhým půjdu. Bylo by ovšem nefér dělat prostřednictvím fejetonu některému z kandidátů reklamu. Jak by k tomu přišli ti ostatní? Ale určitě není proti novinářské etice, když řeknu, že budu vybírat z těch, jejichž jméno má v našem městě dobrý zvuk.