Fejeton na srpen

 Tak si Hradiště prožilo Letní filmovou školu. Přijeli nadšenci filmového umění, nějaké ty celebrity, hudební i divadelní skupiny. Teď v srpnu už je zase prázdninový poklid a město se vrátilo do sobě vlastního rytmu. Při procházce kolem zrekonstruovaného kina Hvězda, vybaveného 3D technologií, jsem si vybavil letní filmový festival ve vesnici, kde jsem kdysi dávno učil. Konal se právě v srpnu na místním fotbalovém hřišti. Tribuna byla hledištěm a diváci odtamtud hleděli na plátno natažené mezi dvěma sloupy. Dramaturgie upřednostňovala film výchovné, ale protože na takové se lidé nehrnuli, byly lístky nakupovány z odborářských peněz a rozdávány zdarma. To se týkalo zejména filmů sovětských válečných anebo ze žhavé současnosti. Třeba o tom, jak v Irkutsku nemohou vykopat základy nové továrny, protože tam zamrzá půda a komsomolci na rozmrazování vymyslí novou technologii, ale jeden z nich se nešťastně zamiluje do místní soudružky, která je vdaná, a když není vyslyšen, opije se a porouchá ten přístroj, čímž vrhne špatné světlo na celý kolektiv. A ten kolektiv ho vyvrhne ze svého středu a on se ocitne na šikmé ploše, ze které ho vyvede manžel té soudružky, rozmlouvá mu ten alkohol a apeluje na jeho komsomolskou čest a zve ho do rodiny, aby ho převychoval, a neví, že on mu myslí na soudružku–manželku. A všichni tři prožívají hluboké drama, protože ta manželka se do toho komsomolce taky zamiluje, ale neboť jsou všichni tři soudruzi, tak ta jejich láska zůstane nenaplněná. Komsomolci opraví ten stroj na rozmrazování a stihnou základy továrny vykopat do termínu. Komsomolská stavba končí a oni mají odjet jinam. Ale ta manželka soudružka, to přes manžela zařídí tak, aby komsomolec dostal stranický úkol, že musí zůstat pracovat v nové továrně. Protože on ví, o co jde a je čestný, tak neposlechne, úkol nesplní a všichni se od něho odvrátí. A zatímco ostatní komsomolci jedou kopat studnu mládeže do poušti Gobi, což je pro všechny veliké vyznamenání, protože vykopat studnu v Gobi je velice hrdinský skutek, komsomolec se vrací do Moskvy, bez stranické legitimace a bez naděje, že by mohl ještě přispět k budování socialismu, protože vlastně zklamal. Ale ve vlaku se devátý den seznámí se starým soudruhem, kterému to všechno vypráví...

  Dnes se scénárista tohoto filmu zcela jistě uplatňuje v televizi při psaní nekonečných seriálů. Je ovšem třeba změnit kulisy a dobové akcenty. Plakat mohou diváci postaru.